Červen 2007

Diplomy za soutěž o nej blog

28. června 2007 v 18:28 Ceny za soutěže
Diplom pro Andreu:
Diplom pro Caseenu:

Soutěž o nej blog-Výsledky

23. června 2007 v 13:17 Soutěže
Tady jsou výsledky soutěže o nej blog:
1. místo: www.jingleska.blog.cz (Andrea)
2.místo: www.ruznaanime.blog.cz (Caseena)
3.místo: www.jingleska2.blog.cz (Andrea2)
4.místo www.monika1994.blog.cz (Monika)
Do komentářů napište co chcete na diplom!

3.kapitola

22. června 2007 v 15:10 Lucy Fair
3. Kapitola
Vzbudila jsem se už kolem osmé, tuhle noc jsem moc nenaspala. Seběhla jsem dolů na snídani a co nejrychleji se najedla. Jídlo na celý den sem si vzala do batůžku který jsem měla v lese včera a vyrazila jsem směr Tajemný les, tak jsem tomu od včerejška začala říkat. Dorazila jsem tam asi za dvacet minut a bez zaváhání jsem šla dál.
Cestu jsem si pamatovala a brzy se předemnou objevila dobře známá jeskyně. U vchodu jsem se ale zarazila, vevnitř byly nějaké postavy a vypadaly dost rozrušeně. Shovala jsem se za roh a poslouchala . ,,To není možné, přeci se nemohla jen tak ztratit!!!" rozčiloval se jeden z nich a podle hlasu se dalo soudit, že je to muž. ,,Neví, doufejme, že to nebyli Nogarové." odpověděl tenčí ženský hlas. ,,Zrovna teď, když máme tu větvičku donést našemu budoucímu králi!" řekl ten neznámí muž.
To přeci není možné oni mluví o té větvičce, kterou sem včera našla, asi bych jim to měla říct, aby neměly problémy. Vipadá to, že ta větvička je hodně důležitá. Vylezla jsem ze své shovky a v tu chvíli si mě oba všimli. ,,Nevím sice, kdo jste, ani nevím, kde ta větvička je, ale vím že proč tu není." řekla jsem mírně roztřeseným hlasem. ,,Co ty o tom víš?" zeptala se mě ta žena. Měla krásné černé vlasy a milí obličej. ,,Já jsem včera našla tuhle jeskyni a sáhla jsem na tu větvičku." odpověděla jsem jí a dostala jsem strach jak na to zareagují. ,,To ne!!" rozkřičel se ten muž. On měl krátké kaštanové vlasy a měl tvrdý výraz ve tváři, který značil, že se ho nevyplácí provokovat. ,,To je katastrofa, Monrovie je na pokraji skázy a poslední naděje, která nám ještě zbyla je v troskách!" řekl už ne naštvaným, spíše zarmouceným hlasem. ,,Promiňte, nevěděla jsem..." začala jsem se omlouvat. ,,To je dobrý, však mi to nějak zvládnem, sice to bude těžké, ale dokážem to uvidíš." uklidňovala mě ta žena. ,,Ale co je to vlastně za větvičku a proč je tak důležitá?" ,,Ještě než ti řekneme pravdu, musíš nám ukázat tvoje levé rameno." řekl najednou tem muž.
Ale proč co je zvláštního na mém rameni. Začala jsem si vyhrnovat rukáv. Nejspíš proto, že jsem nechtěla zase naštvat toho muže. Když jsem odhalila celé rameno, zděsila jsem se. Měla jsem tam vytetovanou tu záhadnou větvičku. ,, Co..co to j.. je? Koktala jsem ze sebe. Chvíli bylo ticho a pak se slova ujala ta žena: ,, Takže já jsem Elénia a tohle je Mariner" a ukázala na zarmouceného muže vedle ní. Připadalo mi to divné, takovéhle jména jsem nikdy neslyšela, ale radši jsem mlčela.
,,My nejsmě z této planety. Mimo vás tu ještě existuje říše Monrovie, žijí tam dva rody, kteří se navzájem nesnáší. My pocházíme z jednoho z nich, ale ten druhý rod je silný a už obsadil téměř celou Monrovii. Zůstal nám jen kousek, musíme je z našeho území vyhnat. Náš starý král má dva syny, jednomu je šestnáct a tomu druhému čtrnáct. Jmenují se Vandarion a Adrien, Vandarion se má dnes stát králem a my byli vysláni abychom přinesli posvátnou větvičku. Ten kdo se té větvičky dotkne povede naší armádu proti Nagarům. Jenže ty ses jí dotkla dřív a v tom je ten problém." dokončil vyprávění Mariner.
Došlo mi to, já jsem tedy předurčená k tomu abych vedla nějakou armádu do bitvy, to je nemožné. ,,Ale já nechci" řekla jsem se zvláštním pocitem strachu. ,,Už je to daný, pokud nepůjdeš s námi naše říše zanikne a vaše Země taky, jsou navzájem propojený." upozornila mě Elénia. ,,Ale já ani neumím bojovat, takže určitě nemůžem zvítězit." snažila jsem se z toho ještě nějak vykroutit, ale vypadá to, že se mi to nepovede. ,,Jestliže prohrajete a Nagarové se dostanou až k Elfímu stromu, Monrovie zaknine." odpověděla mi Elénia a potom si sklesla sedla na zem.
,,Po..počkat, co s tím mají co dělat Elfové?!!!" začala jsem křičet na celou jeskyni. ,,No, my jsme Elfové, Nagarové bojují proti nám a ta větvička promění toho kdo se jí dotkl také na Elfa." řekl vklidu Mariner.
Ne, ne a ne to není možné, proč zrovna v Elfa, proč zrovna v někoho koho nesnáším?
,,Půjdeš tedy s náma?" zeptala se Elénia s nadějí v očích. Nejraději bych nešla ale pak jsem se zamyslela nad tím, proč mě ty hlasy tenkrát dovedly k téhle jeskyni. Přikívla jsem.
Po cestě domů jsem přemýšlela jak to všechno dopadne a co bych měla udělat. Vzpomínám na to jak mi Mariner řekl: ,,Půjdeš domů a rozloučíš se s rodiči, ale nesmíš jim říct kam jdeš, nebo proč stačí aby věděli že budeš v bezpečí a proto ti dám tento křišťál, jak vidíš je růžový, pokud zčerná znamená to že jsi mrtvá. Dej ho svým rodičům aby věděli jestli jsi v pořádku."
Dlouho neuvidím svoje rodiče a řítím se s neznamími lidmi do velkého nebezpečí. Co bude dál???

2.Kapitola

17. června 2007 v 13:10 Lucy Fair
2.Kapitola
Vzbudila jsem se o kolo půl desáté a seběhla sem v pyžamu dolů do kuchyně. Maminka mi uvařila teplé kakao a namazala mi chleba s marmeládou. Už jsem se nemohla dočkat až Katrin uvidí moji novou dýku a proto jsem jedla tím způsobem, že jsem to doslova HLTALA. Po snídani jsem na chvíli četla knížku, kterou mám rozečtenou, jmenuje se Lovec Elfů. Ze všech kouzelných bytostí Elfy mám nejméně v lásce, nevím sice proč, možná to bude ptoto, že sem četla jednou pověst o tom, že Elfové byli nespolehlivý národ, jejich rody mezi sebou válčili a že prý zradili svého krále.
Oběd byl dlouhý, znáte to, když se na něco těšíte, tak vám čas utíká strašně pomalu . Už aby byla jedna. Zasedla sem za počítač, u něj vždycky ubíhá čas rychle. Hrála jsem svojí nejoblýbenější hru, která se jmenuje Pravěké Války. Mužeš hrát, buď za lidi, dinosaury, démony, nebo elfy. Samozřejmě si Elfy dávám jako nepřátele, abych je mohla zničit.
Čas utíkal rychle, jak sem si myslela, bohužel jsem si toho ale nevšimla, už bylo třičtvrtě na jednu, a já než dojdu dva kilometry k lesu to je půl hodina. Rozběhla sem se po schodech dolů, řekla mamince, že přijdu až večer a už jsem běžela plnou rychlostí po silnici. ,,Proč vůbec chvátám?" přemýšlela sem nahlas ,,Stejně přijde zase pozdě."
Vyběhla jsem z města a předemnou se rozprostřela kamenitá cesta, vedoucí přímo do lesa. Do tohoto lesa skoro nikdo nechodil, jenom někdo na houby, nebo jen tak na procházku. My tu máme důležité poslání, prozkoumat ho!
,,No to je přeci jasné!" rozčilovala jsem se nahlas, když jsem se celá udýchaná přiřítila k lesu. Samozřejmě, že tu Katrin nebyla. Katrin nepatří zrovna k těm, kteří rádi chodí včas, někdy prozměnu nepřijde vůbec a ta situace nastala právě teď. ,,Proč zrovna dneska, zrovna, když máme naplánovaný skvělej výlet!!" zuřila jsem. Rozhodla jsem se ještě půl hodiny počkat, jestli náhodou nepřijde.
Stalo se to čeho jsem se obávala, nepřišla! Už jsem chtěla odejít, ale vtom jako by mě něco zastavilo, uslyšela jsem zvláštní hlasy a říkaly abych šla dál, hluboko do lesa. Nevěděla jsem co dělat a tak sem se rozhodla jít za nimi, když Katrin nepřišla alespoň něco vyzkoumám sama. Musím se přiznat, že čím hlouběji jsem šla, tím sem dostávala větší strach.
Šla jsem lesem asi půl hodiny, když vtom hlasy utichly a já tu zůstala sama. ,,Je tu někdo?" zoufale jsem zakřičela v naději že se něco ozve. Bylo ticho. Teď už jsem neměla jenom strach, uvědomila jsem si, že mám husí kůži a po zádech mi stéká proud studeného potu.
Byla jsem u nějaké jeskyně a tak jsem vešla dovnitř. Bylo tu šero, že jsem sotva viděla krok před sebe. Vzadu v jeskyni zářilo namodralé světlo. V duchu mi létaly myšleky, co to asi může být, chvíli jsem i přemýšlela, jestli bych se neměla otočit a upalovat pryč. Z toho divnýho světla mi naskakovala ještě větší husí kůže. Ale moc dobře sem věděla, že bych neutekla, jsem od přírody šíleně zvědavá a tak se to stalo vykročila jsem vpřed.
To namodralé světlo vycházelo z nějaké zvláštní větvičky, měla různé barevné listy a byla velká jako moje hlava. Zajímalo mě na co to je a ještě víc co to je?! Nevím ani proč ale prostě jsem to udělala šla jsem k tomu blíž. Zalilo mě to namodralé světlo. Bylo příjemně chladivé. Vzala jsem tu větvičku do ruky. Ucítila jsem jak mi tělem projela šílená bolest a pak jsem ztratila vědomí.
Vzbudila jsem se když se stmívalo. ,,Panebože musím domů!!" začala jsem vyvádět a pomalu jsem se zvedala ze země. Co se vůbec stalo? Kde je ta větvička a to modrý světlo? A proč jsem omdlela? V hlavě sem měla zmatek a pořádně jsem se nemohla ani rozhejbat. Bolelo mě rameno, nohy a hlava. Ale nejvíce ze všeho mě bolely uši. Začala jsem si je škrabat.
,,Áááááááááá!!!" řvala jsem jak pominutá. Ty uši byly špičatý!!
Co to má být?! Začala jsem panikařit, ale najednou jsem si uvědomila, že už mám normální uši. ,,Uf!" hlasitě jsem si oddychla. Zamířila jsem domů a snažila si namluvit že se mi to jenom zdálo, ale moc dobře jsem věděla, že to byla pravda.
Domů jsem se dostala až když byla úplná tma. Samorřejmě mamka vyváděla a taťka mi dal přednášku. Ale popravdě mi bylo už všechno jedno, chtěla jsem jen jedno jít se vyspat. A co nejdřív rozluštit tu záhadu. Byla sem i vďěčná Mishel, že mě ušetřila těch svých trapných řečích typu: ,,Už zase jdeš pozdě." nebo ,,Jsi ještě malá nato abys byla takhe dlouho vzhůru."
Přišla jsem do pokoje a lehla do postele. Během pěti minut jsem spala. Měla jsem zvláštní sny a ani jeden si nepamatuju. Musím přijí na to co se stalo v té jeskyni.
V tu dobu jsem ještě nevěděla, že se to dovím už velice brzy!

Soutěž o nej blog

5. června 2007 v 13:57 Soutěže
Soutěž o nej blog
Tak honem pište do komentářů a zjistěte jestli se váš blog umístí mezi jedničky!!!
Soutěž propukne v sobotu 24.6. do té doby máte čas se přihlásit. A je to dobrá příležitost na váš blog upozornit!!
soutěžící:

1.Kapitola

4. června 2007 v 18:19 Lucy Fair
1.Kapitola
Pátek by byl docela normální den, nebylo ani teplo ani zima, sem tam se přes město přehnala malá přeháňka, ale hned zase vysvitlo slunce a další hodinu svítilo. Po cestě ze školy jsme se s Katrin domluvily, že zítra kolem jedné odpoledne, se půjdeme podívat do jednoho lesa. Jelikož bydlím ve městě, nejbližší les les je vzdálený tři kilometry, což je tak půl hodina chůze.
"Jestli nepřijdeš včes tak to můžeme rovnou nechat plavat, protože by jsme to nestihly. Jasný?" zeptala sem se Katrin která nohama kopala do malého kamene a skoro mě nevnímala. "No jo." řekla nakonec. "Tak dobře sejdeme se na kraji toho lesa, tam jako vždycky." Já s Katrin máme na kraji lesa určené místo, kde se sházíme. Je tam košatý dub po kterém se dá skvěle šplhat. "Dobře budu tam, ale teď musím domů, slíbila jsem mamce, že jí pomůžu uklízet. Ahoj." řekla Kati a rozběhla se po cestě doleva. "Ahoj!" stihla sem se sní ještě rozloučit.
Zbytek cesty mi vrtalo hlavou proč se Kati chová tak divně, obvykle je to veselé holka se spousty střeštěných nápadů. Když sem přišla domů maminka mě přivítala jako vždy se slovy: "Tak co, jak bylo ve škole?" Nesnáším když mi tohle řekne, tím mi vždycky skazí náladu. "Normálka, jako vždycky." řekla sem znuděně a začala šlapat shody do mého pokoje, vyšla sem do druhého patra, kde byla dlouhá chodba, hned nalevo ode dveří mají rodiče ložnici a o kousek dál napravo jsou dveře od pokoje mojí starší sestry Mishel. Můj pokoj je až na konci chodby. Je to velká místnost s různým nábytkem a vínovým kobercem.
Svalila jsem s na postel a přemýšlela o všem možným. Slyšela jsem jak mamka zapíná mikrovlnku a poté někdo otevřel vchodové dveře. Taťka. Tatínek přijde z práce o něco déle než já ze školy, pracuje jako podnikatel a mamka se vrací už v jednu, ta pracuje v jedný velký firmě jako zástupce ředitele. Vždycky si přinese v jídlonosiči oběd a pak ho ohřeje taťkovi. Zlepšila se mi nálada, protože tatínek mi řekl, že pro mě má překvapení a dá mi ho až přijde z práce.
Rozběhla jsem se dolů a shody brala po třech. Málem sem vrazila do maminky, která nesla krmení naší kočce Elen. "No tak, dávej přece pozor, nebo chceš aby byla Elen bez obědy?" pokárala mě a vyšla ven na zahradu. Já sem ale nevníma nic jiného než tatínka, který seděl na židly a popíjel kávu. Mě káva nechutná, je na mě moc hořká, já mám ráda hodně sladký. Možná chcete vědět, proč jsem tak šílela z jednoho překvapení, ale odpověď je prostá, já přímo zbožňuju překvapení. Jenom ty dobrý, ale podle tatínkova výrazu, když mi o tom říkal se usoudila, že to nemůže být špatné.
Zamířila jsem do kuchyně a když mě taťka zahlédl usmál se na mě svým přátelským úsměvem. "Ahoj Lucy." pozdravil mě milým hlubším hlasem. " Ahoj tati, tak máš pro mě to překvapení?" zeptala jsem se nedočkavě. Zase se usmál a vytáhl něco z tašky. Bylo to zabalené v hedvábné látce. Byla to dýka. Radostí sem div nevyskočila až ke stropu a řvala sem z plných plic. Sbírám dýky z dávných dob, už mám čtyři a tahle bude pátá. Měla zvláštní tvar a na ní bylo něco napsáno zvláštním jazykem, kterému sem nerozuměla. Dýka byla zdobená krásným třpytivým kamenem a na čepeli nebyla jediná rýha, celkově vážila mnohem méně než ostatní dýky.
Poděkovala jsem a zamířila do svého pokoje, ale ne na chodbě stála Mishel. "Co to máš?" zeptala se mě provokativně. Mishel se totiž strašně vyžívá v tom, že mě provokuje a dělá mi naschvály. "Taťka mi koupil další dýku." snažila jsem se jí odbýt. "Aha, taková kravina, já mám lepší zaliby." řekla a zavřela se v pokoji. Její zaliby jsou kluci nakupování a chození po diskotékách. To mě teda nebaví, já miluju historii a tajemství, možná proto si lezeme na nervy, ale když jde do tuhého tak se mě vždycky zastane.
Do večera jsem si hrála s dýkou, pozorně sem jí zkoumala a snažila se přeložit ten jazyk, ale nikdy sem nic takového naviděla, takže se mi to pochopitelně nepodařilo. Uložila jsem jí do skříně a šla spát. Zítra dýku vezmu ven abych jí ukázala Katrin, určitě se jí bude líbit. Potom sem usnula.

Prolog

4. června 2007 v 18:16 Lucy Fair
Úvod
Zdravím vás, jmenuji se Lucy Fairová, je mi třináct let a moje nejlepší kamarádka je Katrin se kterou jsem se seznámila už jako malá, jednou jsem se učila jezdit na kole a málem sem spadla, ale ona mě chytla a tak jsme se staly kamarádky. Ale to teď není důležité. Důležité je, že vám teď budu vyprávět příběh, příběh, který změnil můj život. Kdyby to byl skutečný strašidelný příběh, začal by někde na opuštěném ostrově, venku by zuřila bouřka a pršelo by tak silně, že jsou kapky vody slyšet i na druhém konci ostrova. Ale tak to není, protože tohle je opravdový příběh, musím se vrátit tam kde to skutečně začalo, cestou ze školy......

Úvod- Lucy Fair

4. června 2007 v 18:14 Lucy Fair
V podstatě je to o normální holce, která dostane jednou od tatínka dýku kterou vyrobili Elfové, samozřejmě o tom nevěděla, další den se chtěla vydat s kamarádkou Katrin na průzkum lesa, ale kamarádka nedorazila. Hluboko v lese byla v jedné jeskyni ukryta posvátná větvička z Elfího stomu. Lucy se toulala po lese, až do té doby, než najde ukrytou jeskyni a kouzelnou větvičku. Jakmile se jí dotkne, větvička zmizí a Lucy zjistí, že se z ní stal Elf. Jaké tajemství přináší Elfí rod? Kdo bude stát proti ní? A jak se stím Lucy vypořádá? Kdo jsou nepřátelé Elfů Nogarové? Podaří se jí zachránit kouzelnou říši Monrovii, kde Elfové žijí?

Anime

3. června 2007 v 20:23 Ankety
Tak které anime je nej?

Postavy

3. června 2007 v 10:08 Pokemon

Pokémon postavy

Ash Kutchen
Je to kluk který chce se vždicky stát mistrem pokémonu.Má svýho pokemona Pikachu který se sním moc baví ještě nějaký pár.Jeho nepřítelem je Gary a určitě zlý Rakeťáci.
Misty
Misty je holka co má ráda vodní pokemony je odvážlivá a strašně jéči na Ashe.Její nepřítelem jsou zlý Rakeťáci.
Brock
Brok je kluk který byl správcem stadion.Chce se stát pečovatelem pokemonu a vždycky chce chodit s nějakou holkou vždycky se začervená a někdy mu daj íty holky pěkně na tvář(facku).Jeho nepřítelem jsou zlý Rakeťáci.
Zlý Rakeťáci
Zlý Rakeťác jsou zloději který kradou všem pokemony.Už se hodně krát snažili ukrást Ashovi ukrást Pokemon a jiním.Mají na své oblečení velký R takže to poznáte.A mají ještě jednu kočku mluvící jmenuje se Mewto je strašně zlí.Jejich nepřátele jsou Ash.Misty a Brock.

Pokemoni

3. června 2007 v 10:02 Pokemon

Pikachu

Typ:Elektrický
Vývoj:Pikachu,Raichu

Bulbasaur

Typ:Rostlný,jedovatý
Vývoj:Bulbasaur,Ivysaur,Venusaur

CHARMANDER

Typ:Ohnivý
Vývoj:Charmander,Charmeleon,Charizard

Squirtle

Typ:vodní
Vývoj:Squirtle,Wartortle,Blastoise

Ray

3. června 2007 v 9:56 Beyblade

Ray


Ray je hrdý a sebejistý, ale extrémně kritický k vlastnímu výkonu v boji. Může být přátelský a otevřený když chce, ale drží to v sobě. V minulosti byl zklamán těmi, kteří mu byli blízcí a snaží se vyhnou opakování stejné chyby. Ray je nejatletičtějším členem party a pravidelně trénuje tělo, mysl a ducha, aby se stal největším Beybladerem. Jeho jedinou slabostí je tendence k přemyšlení nad strategii, než by se raději spoléhal na instinkt. Ray pravidelně trénoval a když cítil, že už se nic víc nemůže naučit v rodném městě, vydal se na dlouhou cestu, aby našel víc tajemství a technik ve světě.Když uprostřed noci opustil město jeho přátelé a spoluhráči z týmu Bílého Tygra ho odsoudili jako zrádce a odpřísáhli mu mstu. Ale Ray jenom chce nějakou skutečnou zkušenost a rozšířit umění Bílého Tygra i za hranice jeho rodného města. Rodné město opustil v noci, protože bylo pro něj příliš těžké říct sbohem.

Driger


Duch Rayova beybladu je tajemný Bílý Tygr jehož síla byla předávána mezi generacemi jako symbol síly a jednoty. Teď patří jemu a Ray ho využívá, aby přinesl slávu malému městu kde začal. Drigerův speciální útok je Tygří Dráp, výpad jako blesk rychlé a silné tlapy

Max

3. června 2007 v 9:56 Beyblade

Max


Max je šťastné a hodné dítě, které ve všem a v každém vidí jen to nejlepší (kromě Kaie). Rád se směje všemu co život přináší a vždy je s ním zábava. Max je v týmu nováček, ale jeho temperamentní povaha a optimistický nadhled se dají jen těžce minout. Max a Tyson se i díky tomu rychle staly přáteli. Max je zkušený Beyblader specializující se na defenzivní styl. Věří, že klíč k Beybladingu leží na hráči ne na Beybledu. Myslí si, že Beyblade je jenom nástroj a skutečná síla pochází zevnitř. Je přesvědčený, že zkušenosti a odvaha vedou vždy k vítězství a nezáleží o kolik jsi lepší a silnější. Max žije s otcem, který vede místní obchod. Jeho máma pracuje mimo město a nevidí ji příliš často. Max si myslí, že pracuje na univerzitě, ale v skutečnosti je výzkumnou vědkyní v přísně tajné BBA laboratoři.

Draciel


Duch Maxova beybladu je formu starověké želvy, ale není hloupá a pomalá, naopak je tak rychlá a silná jako většina šelem. Draciel byl před nedávnem objeven v amuletu, který kdysi patřil Maxovu dědečkovi a byl dán Maxovi jako dar před důležitým turnajem. Dracielovou specialitou je silný obranní krunýř, který je téměř nemožné prolomit.

Kai

3. června 2007 v 9:55 Beyblade

Kai

Kai je člověk málomluvný, nezáleží na emocích, které cítí, navenek je vždy chladný a soustředěný. Je neochotným vůdcem Bladebreakerů, dává přednost sólové práci před vystupováním jako chůva ostatních. Navzdory jeho rezervovanosti je loajální k týmu jako nikdo jiný. Kdyby nebylo požadavku jeho otce, tak by Kai nikdy nezačal s Beybladingem. A i když je špičkovým hráčem, stále více upřednostňuje být ve stínu a na ulici, než-li ve světlech Baystadionu. Beyblading je něco co musí dělat, je to jeho krev, ale nemusí ho mít rád! Význam vlivu Kaiova otce na jeho konání se stane zřejmým v posledních částech seriálu. Je zbytečné říkat, i když to je nepříjemně komplikované, že nik více než-li Kai, je nucen zradit partnery týmu.I když to Kai nikdy nepřizná, má velký respekt k jeho spoluhráčům a považuje je za své přátele. Jediná věc, která mu nedovolí jim to říct, je hněv, který by to vyvolalo u jeho otce. Kai velmi respektuje otce …téměř tak moc jako se ho bojí.

Dranzer

Duch Kaiova beybladu je formou Fénixe, mytického ptáka ohniváka s enormní mocí a sílou. Dranzerův speciální útok je Ohnivý Šíp, rychlý výstřel mýtického plamene, který jako déšť padá na jeho protivníky.

Tayson

3. června 2007 v 9:55 Beyblade

Tyson

Tyson je 12-ti kluk se silnou vůli, který nezná smysl slova Nemůžu! Nikdy neodmítá výzvu a nezáleží na tom co vše hraje v jeho neprospěch.Tyson je netrpělivý, zkouší vše najednou a chce být nejlepší ve všem, nežli by se zlepšoval postupným zkoušením a cvikem. Ale i když jsou všechny šance ztracené, Tyson vždy najde cestu ven i když to znamená pohnout zadkem. Vždy zkouší a hledá zkratku dřív než se vydá na cestu.
Tyson je v Beybladingu stále zelenáčem, ale rychle se učí a je schopný poučit se z vlastních chyb. Jeho mladistvá dychtivost a přílišná sebedůvěra ho přivádí do problémů. Udrží si však vždy chladnou hlavu a spoléhá se na svůj instinkt, kteří ho vždy dostanou z kaše. Žádná situace není pro něj příliš riskantní a skáče do nich poslepu, aby vyzkoušel svoje zkušenosti a přirozený talent. Tyson je hlavní postavou seriálu. V každém dílu diváci mohou sledovat jeho růst jako osoby i bojovníka...


DRAGOON


Duch Tysonova beybladu je vtělením mocného draka a je jedním z nejkrutějších a nejsilnějších vůbec. Byl ukryt ve starověkém rodinném meči po staletí. Drak se zjevil když se Tysonův talent projevil. Jeho specialitou je schopnost bez varování vyvolat bouři.

Znaky

3. června 2007 v 9:52 Digimon Frontier

Takuya

Element ohně


Kouji

Element světla


Zoey

Element větru


J.P.

Element blesků


Tomoki

Element ledu


Kouchi

Element Temnoty


Digiovladače

3. června 2007 v 9:51 Digimon Frontier

Takuya

digiovladač ohně


Koji

digiovladač světla


Zoe

digiovladač větru


J.P.

digiovladač blesků


Tommy

digiovladač ledu


Koichi

Digiovladač Temnoty


Digizměny

3. června 2007 v 9:50 Digimon Frontier

Takuya:
AgnimonBunrningGreymonAldamonKaiserGreymon


Koji:
LobomonKendoGarurumonBeowolfmonMagnaGarurumon


Zoe:
KazemonZephyrmon


J.P.:
BeetlemonBolgmon


Tommy:
Kumamon




Koichi
VelgmonDuskmon
LowemonKaiserLeomon

Spirity

3. června 2007 v 9:49 Digimon Frontier

Spirity

Majitel digiovladače a svého spirita se dokáľe změnit a bránit se nástrahám temnot.
Toto jsou spirity hlavních postav ze seriálu:



Takuya

HumanBeastFusion


Koji

HumanBeastFusion


Zoe

HumanBeast


J.P.

HumanBeast


Tommy

HumanBeast


Koichi

Human (zlý temný spirit)

Beast (zlý temný spirit)

Last (hodný temný spirit)K-spirit (hodný temný spirit)

Digimon F.- něco o nich

3. června 2007 v 9:48 Digimon Frontier
Takuya Kanbara Jméno: Takuya Kanbara
Věk:11 let
Digiovladač: Ohně
Třída: 5.

Takuya je fotbalista. Jednou cestou metrem se spolu s několika
dalšími dětmi dostane do digisvěta a jejich mobily se změní na Digiovladače.
V této skupině hraje něco jako vůdce (tento post pořád patří fotbalistům s brýlemi-_-')


Koji Minamoto Jméno: Koji Minamoto
Věk:11 let
Digiovladač: Světla
Třída: 5.

Koji je v Bránící skupině takový ten "kliďas". K němu se zároveň váže
jeden z dalších vedlejších příběhů děje. Ač to zní divně, jeho dvojče Koichi
zmocněný spáry zla a změněný v Duskmona se ho nejednou snažil zabít...
Ale světlo vždy zvítězí, že?


Zoe Ayamoto Jméno: Zoe Ayamoto
Věk:11 let
Digiovladač: Větru
Třída: 5.

Zoe je jediná dívka z týmu.Je to výhoda i nevýhoda- Trainmon obvykle
za přítomnosti Zoe poslouchá a rudne. Toho Zoe využívá- a rozhodně
ho nefackuje,(jako Takuyu ,který ji jednou chytil- padali spolu do
jámy a spadli do líbací pozice -'_'-) když zrudne.
Asi nevěříte, že u tohoto jsem se vážně smála:-)


J.P. Shibayama Jméno:J.P.Shibayama
Věk: 12 let
Digiovladač: Blesků
Třída: 6.

J.P. je až neskutečně zamilovaný do Zoe. V jistých trapných scénách
( např.: když digimládě od něj nechce pít mlíčko, příjde Zoe a mimino
celé rudé začné pít a J.P. zčervená - místo očí srdíčka... hnus.
Zjevně si představoval jejich rodinu...-_-) by člověk zvracel:-)


Tommy Hyomi Jméno: Tommy Hyomi
Věk: 9 let
Digiovladač: Ledu
Třída: 3.

Tommy je nejmladší, ale zároveň je velmi svědomitý. Byl obviňován,
že do digisvěta nepatří a přesto byl schopen dotyčným pomoci.
Věk v jeho případě žádnou roli nehraje, ba naopak- může být i výhodou.
Také Tommy hraje fotbal.


Koichi Kimura Jméno: Koichi Kimura
Věk: 11 let
Digiovladač: Temnoty
Třída: 5.

Koichi je dvojče Kojiho. Že má bratra se dozvěděl od umírající
babičky. Od té doby Kojiho pozoroval (velice hustá škála pocitů :-)
Však v den, kdy se to Kojimu rozhodl říci (ten den, kdy se Koji
dostal do digisvěta), když za ním běžel, spadl ze schodů.
Temnota digisvěta toho využila a zmocnila se zoufalého Koichiho.
Temné spirity dlouho čekaly na přítele a Cherubimon jim dal Koichiho.
Zlo spiritů si brzy Koichiho podrobilo a změnilo v Duskmona (nebo
Velgmona). Cherubimon nakázal Duskmonovi Kojiho zničit- však
i ten při "mučení" Kojiho pojal podezření a přečetl si jeho vzpomínky.
Byl vrácení se zpět do normálu velice blízko, ale ďábelské našeptávání
Cherubimona mu poroučelo zlo, takže i když to pak Duskmon přece jen
zjistil, bral to za svoji urážku a nakonec to Kojimu řekl. Ten ho
porazil, aby ho osvobodil. Koichi se zase vrátil a pověděl Kojimu
celý příběh. Jeho spirity se díky světlu proměnily ze Zlých temných
spiritů na Hodné temné spirity a Koichi se stal členem skupiny.
Bratrské přátelství mezi ním a Kojim je opravdu dojemné.