Červenec 2009

Dva světy, ale jen jedno přání 8 (konec)

31. července 2009 v 21:33 | Luca-chan
Luca: ááá je tu poslední kapitolka!!!!! doufám že se vám povídka líbila!!!!

Dva světy, ale jen jedno přání 8.

U brány Písečný nás přivítala potrhlá blondýna. Vlasy měla svázané ve čtyřech culících a na zádech jí visel složený vějíř.
"Ahoj všichni!" usmála se a radostně nás vítala.

"Ahoj Temari, rád bych ti představil svou sestru Luchiu." ujal se slova Neji.

Nejspíš byl hrdý na to, že jsem jeho sestřička, což mě potěšilo.

"Luchia.....to jméno jsem už někde slyšela." zamyslela se Temari, ale po chvíli to vzdala.

"Pojďte. Ukážu vám, kde budete bydlet a pak vás s Kankurem zveme na pizzu."

"Kde je?" zeptal se živě Naruto a rozhlížel se po okolí.

Dva světy, ale jen jedno přání 7

31. července 2009 v 21:29 | Luca-chan

Dva světy, ale jen jedno přání 7.


"Luchio? Jak to, že máš Byakugan?" konečně byl někdo schopen promluvit. A ten někdo byl Naruto.

"Já - já nevím. Co - co je to vlastně ten Byakugan?"

"Byakugan je dědičná schopnost klanu Hyuuga." odpověděla mi TenTen a podívala se na Nejiho.

Neji vzhlédl: "I já jsem z klanu Hyuuga. Možná jsi u mě viděla Byakugan během bitvy."

"Ano....viděla, ale jak je to možné?"

Dva světy, ale jen jedno přání 6

31. července 2009 v 21:28 | Luca-chan

Dva světy, ale jen jedno přání 6.


Kousek cesty jsme šli mlčky a na Narutovi bylo vidět, že už to dlouho nevydrží. Asi není zvyklý moc dlouho mlčet. Rozhodla jsem se ho už dál netrápit.
"Naruto? Jaké to je být ninjou?" tohle bylo to správné téma, aby mluvil až do večera.

Nadšeně mi začal vyprávět o tom ,jak se stal ninjou a já ho se zájmem poslouchala. Některé věci jsem už slyšela od Gaary, ale nevadilo mi to poslouchat znovu, v jiné verzi. Opravdu mě to zajímalo. Když skončil, byl už skoro večer a tak jsme se zastavili a rozdělali oheň.

Seděla jsem a koukala, jak plameny olizují kus dřeva do té doby, než z něj zbude jenom zuhelnatělé cosi. Někdo si ke mně přisednul. Ani jsem si nevšimla, kdo to byl.
"Máš ráda oheň?"

Vzhlédla jsem. Vedle mě seděl Neji a klacíkem žďuchal do země.
"Ani nevím. Možná mám raději vodu." odpověděla jsem po pravdě.

Podíval se na mě: "Odkud jsi?"

Dva světy, ale jen jedno přání 5

31. července 2009 v 21:26 | Luca-chan
Luca: tady jsou slíbené poslední 4 kapitoly této povídky!!! doufám, e se vám líbila!
Kdo to čtete poprvé, raději si prvně přečtěte první 4 kapitoly ZDE

Dva světy, ale jen jedno přání 5.


Vzbudila jsem se. Ležela jsem někde pod stromem. Na chvíli jsem zadoufala, že je to moje bříza, ale pak jsem si všimla, že není.
Zvedla jsem hlavu. Všude okolo mě byl les a kousek dál byla vidět nějaká pěšina, po které občas někdo projel s vozem.
Počkat?! S vozem....??
Zvedla jsem se a i když mě bolelo celé tělo, udržela jsem se na nohou.

SONV (Soutěž O Nejlepší Video)

31. července 2009 v 14:06 | Luca-chan |  Soutěže
Luca: ahojky!!!!

Rozhodla jsem se uspořádat soutěž o nejlepší video!!!

Každý, kdo má zájen, ať se přihlásí a napíše do komentářů:

1. Jméno
2. Web
3. Název videa
4. ..Odkaz na video (na youtube)..

To je vše! Mohou to být ÚPLNĚ jakákoliv videa! Od anime openingů, přes nějaký vtipný scénky až po klipy od různých skupin!!!!

Až vás tu bude víc tak to zahájíme!!!! xD xD xD

Jsem zvědavá, kdo to vyhraje!!!!!


Návštěvnost 20.7. - 26.7.

27. července 2009 v 9:45 | Luca-chan |  Novinky
Luca: ohayo!!!!! tak tady mám návštěvnost!!! konečně jsem přišla na o, jak se tam dává!!!! Myslím, že tu minulou jsem měla špatně ale to neva!!!!!

Přez 200 je to božííí. Fakt jsem ráda, že mi se m někdo chodí!!!!!

Pondeli: 39
Utery: 27
Streda: 33
Ctvrtek: 39
Patek: 27
Sobota: 34
Nedele: 33

Celkem: 232

anime_cat_girl.jpg happy image by zoncki_nymph

Doufám, že se mi tam návštěvnost bude už jenom zvyšovat!!!!

S Bleskovka: Gravitation --KONEC(ale klidně pište dál)

26. července 2009 v 15:00 | Luca-chan |  Speciální Bleskovky
Luca: tak do toho!!!! e to S Blaskovka na Anime Gravitation!!!!!


Gravitation - Videa

25. července 2009 v 20:00 | Luca-chan |  Gravitation
Opening:


Ending:


Gravitation Theme:

Rage Beat (Bad Luck):

PS: možná časem přidám další!!!

Bleach - Openingy

24. července 2009 v 15:00 | Luca-chan |  Bleach

1. Asterisk:

2. Techno Life:

3. Ichirin no Hana:

4. Tonight:

5. Memories of Nobody:

6. Alones:

7. After Dark:

8. Chu-Bura:


9. Aqua Timez:

10. Shojo S:

Gravitation - Obrázky

22. července 2009 v 15:30 | Luca-chan |  Gravitation
Luca: asi se nebudete moc divit tom, že tu budou obrázky hlavně Shuichiho a Eiriho!!!! xD xD xD (já nic, já su vzduch)
+ Seguchi Tohma
Luca: to je zatím vše, tak pp!!!

Gravitation - Info

22. července 2009 v 15:00 | Luca-chan |  Gravitation

Gravitation


Shuchi je mladý středoškolák, který skládá písně pro svojí hudební skupinu Bad Luck, ve které i zpívá. Na kytaru hraje jeho nejlepší kamarád Hiro. Jeho největším snem je stát se slavným zpěvákem a také překonat svůj hudební idol Sakumi Ryuichiho.

Shuichiho život se velice změní, když cestou domů v parku potká Yukiho! Yuki Eiri je je slavný spisovatel románů pro ženy. Prožil si špatnou věc v dětství a tak je nyní spíše uzavřený a tichí. Shuichi se do něj zamiluje a tím to všechno začíná.............

Žánr: Shonen Ai
Epizod: 13 + 2 OVA
Hodnocení: 8 bodů
---10 bodů je nejlepší)----
Luca: lidi, tohle anime mě vzalo!!!!!!!!! doma mám i mangu ale celkově jsem z něj hotová!!! bohžel jsem se na něj musela koukat v ajině, ale to hlavní jsem pochytila!!! (na konci jsem brečela jako želva)

Dva světy, ale jen jedno přání 4.

21. července 2009 v 14:30 | Luca-chan

Dva světy, ale jen jedno přání 4.



Tentokrát bylo zase ráno......
Ráno, bez jediné chybičky........
Opět žádný déšť, na obloze se proháněly bílé mraky připomínající nadýchané peřiny......
Procházela jsem lesem, dokud jsem nenarazila na malou prosluněnou mýtinku......
Byly tu spousty květin. Od malých sněženek až po slunečnice vzadu u stromů......
Ani snad nemusím říkat, že nejvíc mě zajímal Gaara, který ležel na zádech a měl zavřené oči.
Vypadalo to, že snad spí.....
Když jsem se otočila a chtěla jít pryč, abych ho nevzbudila, otevřel oči: "Kampak jdeš?"

"Teď už nikam." zase jsem se otočila zpátky.

Pousmál se, ale pak hned zase zvážněl: "Luchio. Musím si promluvit."

Ten tón se mi nelíbil, znělo to jako kdyby šel na popravu.: "Ano?" sedla jsem si vedle něj.

Já.......nevím jak to říct....." bylo na něm vidět, že je kapku nervózní.

"Prostě to vyklop." usmála jsem se.

"Dobře. Prostě, poslední týden jsem nějakej divnej. Teda hlavně pro ostatní tam u nás. S nikým se moc nebavím a jediný na co myslím a na co se těším, je až si půjdu lehnout a budu zase tady.......s tebou." ta poslední slova řekl velice tiše, ale já je přeci jen slyšela.

Zamrkala jsem, tohle na mě bylo moc.
"Gaaro?" podíval se na mě: "Já jsem na tom úplně stejně." podívala jsem se do země a úplně jsem cítila jak rudnu.

Uchechtnul se: "Víš, že jsi roztomilá, když se červenáš."

Zrudla jsem ještě víc. Musela jsem už být jako čerstvé rajče.

Zvedl ruku a chystal se mě pohladit po vlasech, ale to se nestalo. Jeho ruka projela mou hlavou, jako bych byla duch.
Lekla jsem se a on stáhnul svou ruku zpátky.

"Co-Co se to.......co to má být?" zpanikařila jsem.

"Psst...uklidni se, v tomhle světě jsou nejspíš lidská těla nehmotná." uklidňoval mě.

Po chvíli jsem se zase uklidnila.
"Za chvíli mi zazvoní budík, budu muset jít." řekla jsem

"Dávej na sebe pozor." usmál se na mě
Potom jsem zmizela.

Zazvonil budík. Vzbudila jsem se a smutně se koukala do země. Na jednu stranu jsem byla hrozně moc šťastná. Vždyť jsem se dozvěděla, že mě má Gaara rád přeci o něco víc, než jen jako kamarádku ale zároveň jsem byla smutná z toho, že se ho nikdy nebudu moc dotknout.
Ukápla mi slza.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděla a nepřítomně zírala do prázdna.
Sakra škola!
Rychle jsem na sebe hodila oblečení a spěchala do školy. Bez snídaně jsem se vyřítila z domu. Běžel, co nejrychleji, abych stihla školu včas.
Ještě mám 10 minut.
Naději jsem ještě měla. Opět jsem se myšlenkami zatoulala mimo tento svět. Řekla jsem si, že i když se asi nikdy nepotkáme, stačí mi vědět, že mu na mně záleží.
Běžela jsem přes přechod, stále zabraná do svých myšlenek.

Koutka oka jsem zahlédla tmavě modré auto. Řítilo se vysokou rychlostí a mně v tu chvíli bylo jasné, že to nemůže ubrzdit. Řítilo se totiž přímo na mě.
Připadalo mi, jako by se zastavil čas. Bála jsem se.
Ucítila jsem prudkou bolest po nárazu do břicha a nakonec jsem spadla na zem a ještě se praštila do hlavy.
Potom už byla pouze tma.......

KONEC 4 ČÁSTI
--Zemře nakonec Luchia, nebo ne? Co se potom stane?

PS: nebojte, ještě bude pokráčko!!

Luchia:

Dva světy, ale jen jedno přání 3.

20. července 2009 v 13:00 | Luca-chan

Dva světy, ale jen jedno přání 3.


Začalo se stmívat. Normální lidé si vyšli na večeři, nebo do kina. Já šla spát.

Tak jsem zase tady.............
Les, ale tentokrát byla noc.........
Ležela jsem na stejném místě jako vždy, byla to vysoká bříza a jasně bílou kůrou.....
Zvedla jsem se a rozhlédla se kolem. Nikoho jsem neviděla a tak jsem prostě někam šla....
Nakonec jsem došla na ten samý okraj lesa jako už dřív.....
Podívala jsem se na nebe. Bylo to úžasné. Tisíce malých zářivých hvězd v různých barvách tvořily nejrůznější souhvězdí, které jsem ještě nikdy neviděla......
"Ahoj"
Škubla jsem sebou. Ten hlas vyházel ze stromu hned za mnou.
Otočila jsem se: "Ahoj" . Seděl na široké větvi a pozoroval hvězdy stejně jako já před chvílí.

"Není to krásné?" zeptal se, ale přitom nespustil pohled z oblohy.

"To je."

Podíval se na mě: "To tam budeš celou dobu jen tak stát? Jestli chceš, tak pojď sem, odsud je krásný výhled."
Podívala jsem se na větev na která seděl ,potom na zem a na konec na kmen, kde dole nebyly skoro žádné větve.
"Myslím, že zůstanu dole. Nemusím si ještě ke všemu něco zlomit."

"Jestli chceš, tak ti pomůžu." řekl lehce pobaveným hlasem a hned poté se odkudsi vynořila ruka z písku. Chytla mě kolem pasu a zvedla mě až nahoru na tu větev, kde mě pustila a zase zmizela. Nevěřícně jsem zírala domů až se mi z toho zamotala hlava.
"C-co to bylo?"

Uchechtl se: "To je na dlouho."

"Já myslím, že mám času dost." docela dost mě štvalo, že nevím, co se tu děje.

Gaara začal vyprávět o jeho světě, ninjích a ocasých démonech. Vypadalo to, že se opravdu chystá mluvit dlouho, ale mě to vůbec nevadilo. Spíš naopak, bavilo poslouchat jak ostatní něco vyprávějí. A v tomto případě mě to bavilo ještě víc.
Nakonec jsme zjistili, že se nemůžeme divit tomu, kde ten druhý bydlí, protože Gaara a já jsme každý žili v jiném světě......


Další den probíhalo všechno stejně. Škola potom návštěva Sory.
Sotva jsem se objevila ve dveřích, už na mě divoce mávala.
"Tak povídej." vyjela na mě, hned potom, co jsem se posadila.

Mám jí to říct? ….................Dobře!
Vylíčila jsem jí všechno pěkně od začátku a neopomenula jsem jediný detail. Když jsem skončila Sora na mě koukala s vyvalenýma očima.
"Páni.....to je zvláštní...." řekla trochu vyvedená z míry, ale nejspíš mi věřila.
Musela jsem jí nechat se s tím poprat samotnou, protože už byl čas jít domů. Opět se přiznávám, že jsem se na večer těšila jako snad ještě nikdy.

Celý týden probíhal stejně. Ráno škola, odpoledne návštěva nemocnice a večer strávený kdoví kde, s tím zvláštním klukem. Povídali jsem si o všem možném. Vyprávěla jsem mu o našem světě a o své rodině, přátelích, škole a zájmech. On mi naopak vysvětlovat co je to chakra, jak se správně využívá a párkrát se i zmínil o tom, že má sestru a bratra.

Bylo mi s ním dobře. Za ten týden jsme se hodně spřátelili. Nic si nenamlouvám. Vím, že z mé strany to bylo o něco víc, než jen přátelství.

KONEC 3.ČÁSTI
--Cítí něco Gaatra k Luchie? Co se bude dít dál?

Luchia (Lili):

---Reklamy----

20. července 2009 v 8:10 | Luca-chan
Luca: lid já mus nemusím reklamy a pokud mi je napíšete sem, tak za vás moc ráda hlásnu, nebo se někam přihlásím, ale jinde je neberu a taky je budu hned mazat!!! tady máte šanci že si toho všimne někdo jiný než jenom já!!!!!

Takže Reklamy ↓SEM↓




Návštěvnost 13.7. - 19.7.

20. července 2009 v 7:04 | Luca-chan
Luca: tak a tady je kolik lidiček se na mě přišlo juknout!!!! Myslím, že to není špatný!!!!

Pondělí - 36
Úterý - 48
Středa - 38
Čtvrtek - 48
Pátek - 42
Sobota - 38
Neděle - 40

Celkem - 284



Jelikož budu ode dneška do čtvrtka pořádat tábor, tak se tu moc neukážu, ale mátre předpřipravený články (myslím že další kapitoly mé povídky a něco ke Gravitation)!!!!

Tak zatím pp!

---CZ Dabing Stmívámní----

19. července 2009 v 19:15 | Luca-chan |  Twilight
Luca: ahojky, jak je je??? tak jsem slyšela pár minut z nadabovaného Stmívání!!!!



Dva světy, ale jen jedno přání 2.

19. července 2009 v 18:42 | Luca-chan

Dva světy, ale jen jedno přání 2.



Ráno mi bylo trochu divně. Ne, jako z nemoci, spíš pocitově.
Ten sen byl tak skutečný a při tom vím, že to byl jenom sen. Bohužel.
Nevěděla jsem, co si mám myslet. A při představě, že už se mi tenhle sen nemusí nikdy zopakovat, jsem trnula hrůzou. Hlavně jsem doufala, že ho zase v noci udím, možná jsem byla schopná přežít celý den jen kvůli tomu.

Hannah se do třídy přiřítila jako rachejtle a hned zamířila k mé lavici.
"Že neuhodneš, co se mi stalo."

Teda, ta má nějak moc novinek najednou.
"Nevím, co?"

"Zítra budu mít narozeniny a rodiče se rozhodli koupit mi psa." nadšeně zadupala do země.

O jejím přání z dětství moc dobře vím. Už od pěti let chce mít doma psa, ale rodiče jí ho nechtěli koupit a zamlouvali to tím, že je ještě moc malá, na to, aby se starala o tak velké zvíře. Teď když už jí bude (zítra) 17, je nejspíš dostatečně velká.
"No to je paráda. Musíš mi ho potom někdy ukázat."

"Jasně."

"Jo, dneska jdu navštívit Soru do nemocnice, nechceš jít taky?"

"Aaa.....ráda bych, ale mám doučování z matematiky." bylo vidět, že je jí to opravdu líto.

"To neva, tak příště." usmála jsem se.

Po škole jsem opět zašla za Sorou. Byla ráda a asi dvě hodiny jsme si povídaly. Potom jsem se rozloučila a vrátila se domů.
Trochu jsem pomáhala ségře s Angličtinou, ale myšlenkami jsem stejně byla úplně mimo a tak jsme toho nechaly.
Když se blížil večer, byla jsem pěkně nervózní. Doufala jsem, že se vrátím do toho krásného snu, ale zároveň jsem se hrozně bála opaku. Snažila jsem si sama sobě namluvit, že i kdyby se ten nikdy nezopakoval, že to vůbec nevadí a život jde dál. Ve skutečnosti jsem si tím nebyla vůbec jistá.
Šla jsem spát už v osm a opět jsem bez problémů usnula.

Les......
Oddychla jsem si.....
Přece jen se mi to podařilo......
Bylo pravé poledne a na nebi se nenacházel ani jediný mráček.....
Přemýšlela jsem o tom, co je to za nádherné místo a přitom jsem ležela pod stromem a zírala na nebe.....
"Vypadá to, že jsme se tu zase potkali." …..ten hlas.....rychle jsem se zvedla a rozhlédla se. Stál kousek od místa, kde jsem před chvílí ležela a opíral se o strom.
"Ahoj, Gaaro."
Pokývnul hlavou na pozdrav.
"Nevíš náhodou, jak to, že jsme se zase potkali ve snu a na úplně stejném místě?" zeptala jsem se ho a doufala v kladnou odpověď. Bohužel jsem se jí nedočkala Gaara jen pokrčil rameny.
"To opravdu nevím....., ale jestli je tohle jenom sen, tak nemůžeš být skutečná."
"Ale já jsem skutečná. Bydlím v New Yorku."
"O tom jsem nikdy neslyšel." vyvalila jsem na něj oči. Podle mě je New York dost známé město.
"A kde teda bydlíš ty?" zeptala jsem se
"V Suně."
"To zase neznám já." zasmála jsem se.
"To je opravdu zvláštní."

Chvíli po tom, co to řekl, jsem se na příkaz budíku vzbudila.

Byla jsem absolutně přesvědčená, že se večer zase uvidíme a tak mi den utíkal zoufale pomalu. Nejdřív sedm hodin ve škole a potom návštěva Sory. Všechno se mi jakoby míhalo a já se ne nic pořádně nesoustředila.
"Lili! Co se děje?" zeptala se mě Sora .

"N-nic!" zalhala jsem.

"No tak, to už je po druhé, kdy mi neodpovídáš na otázku a vypadá to jako, kdybys vůbec neposlouchala." nedala se jen tak ošálit.

"Ne...to...jen.....musím o něčem přemýšlet."

"A o čem? Víš, že mě to říct můžeš." chytla mě za ruce.

To byla pravda. Sora by to nikomu neřekla. Mohla jsem jí to říct.....chtěla jsem jí to říct.
" Víš co, až zítra. Už musím jít." rozmyslela jsem si to.

"Dobře." usmála se na mě,. Věděla, že nemá naléhat.

Začalo se stmívat. Normální lidé si vyšli na večeři, nebo do kina. Já šla spát.

KONEC 2.ČÁSTI
--Zdá se, že existuje ještě další svět a Gaara žije zrovna v tom druhém? Jak to všechno dopadne?

Sora:

Dva světy, ale jen jedno přání

17. července 2009 v 21:06 | Luca-chan
Luca: tato povídka má v sobě postavy z Naruta i vymyšlené!! Tak doufám, že se vám bude líbit!Povídka má 8 kapitol (po opravení je sem hodím)










Povídka je DOKONČENÁ!!!! ♥♥♥♥(stašně mě bavilo jí psát)

Dva světy, ale jen jedno přání 1.

17. července 2009 v 21:03 | Luca-chan

Dva světy, ale jen jedno přání 1.

Hvězdy! Nekonečně velké množství stále stejných třpytících se teček. Někomu mohou připadat obyčejné a nudné, ale já stále věřím, že za tou kupou hvězd se ukrývá jiný svět, než je ten náš. Mnohem lepší svět, kde nejsou žádná auta, která by ničila vzduch svými výpary, ani žádné jaderné a biologické zbraně, které již vzaly mnoho nevinných životů.
Ano! Jsem si tím jistá! Někde musí existovat takovýto svět...........možná.........se do něj jednou podívám......

Z úvah mě vytrhl fakt, že už jsou tři v noci a že bych možná měla jít spát. I když se mi vůbec nechtělo, musela jsem se překonat, už z prostého důvodu: Za tři hodiny vstávám. S hlavou plnou myšlenek jsem si lehla do své měkké postýlky.
Nejde to!
Ani po půl hodině jsem neusnula a tak jsem si vzala peřinu a lehla jsem si na zem. Nevím proč, ale tohle pokaždé zabere. Díky tvrdé podlaze jsem se brzy ponořila do světa snů.

Les....
Rosa....
Ležela jsem v nějakém lese. Bylo ráno a první paprsky slunce mi vesele skotačili na rukou.....

"PÍP! PÍP! PÍP!"
Zazvonil budím a velice drze si koledoval o to, aby ho někdo (někdo jménem Lili) sešrotoval svou červenou bačkorou.
"To snad není pravda!" Zívla jsem a dál jsem ležela na zemi.
Do pokoje přišla mamka: "Lili! Vstávej už musíš do školy." podívala se na mě: "A proč ležíš na zemi?"
"To nic, nemohla jsem včera usnout a tak jsem si lehla na zem."

Podívala jsem se z okna. Bylo hnusně. Těžké tmavě modré mraky vypadaly, jako kdyby byly připraveny každou chvíli vypustit pořádný liják. Nejspíš je vůbec nezajímalo, co si o tom myslíme my, lidi. Vzpomněla jsem si na svůj kratičký sen. Bylo tam krásné slunečné ráno.

"To zas bude den." řekla jsem si v duchu, když jsem se přistihla jak se mi u snídaně zavírají oči. Nakonec jsem se trochu probrala vlažnou sprchou a spolu se svou mladší sestřičkou Jane jsme se vydali do školy.
Jane chodí do 1.B na u samou školu jako já, ale já chodím o rok výš do 2.A . Zula jsem si boty a šla jsem do své třídy. Většina spolužáků tam už byla, kromě Nicka, který odjel do Egypta, a mojí kamarádky Sory. Ta byla už týden v nemocnici, měla nehodu na kole a spadla ze srázu. Naštěstí mám ve třídě ještě jednu dobrou kamarádku, Hannah.
"Ahoj Lili!" pozdravila mě Hannah!

"Ahoj."

"Musím ti něco říct........prostě MUSÍM!!"

"Tak povídej." položila jsem si tašku k lavici.

"Tady ne.....pojď se mnou." táhla mě s sebou na záchody, kde zrovna nikdo nebyl.

"Tak dělej, musím si ještě dopsat úkol do matiky."

"Dobře....víš, co se stalo?" zeptala se a přitom se culila od ucha k uchu.

"Ne...ale možná jsi mi to chtěla říct." zakoulela jsem očima.

"No tak poslouchej......Joe.....mě včera pozval na rande!!" vypískla nadšením.

"No vidíš." usmála jsem se: "Tak ses konečně dočkala."
Hannah začala samou radostí skákat až se jí blonďaté kadeře houpaly na zádech jako divoké vlny. Byla jsem ráda, že je šťastná. Alespoň někdo.
Vrátily jsme se zpátky do třídy akorát na zvonění. Naštěstí máme matiku až druhou hodinu, jinak bych od učitelky dostala zase nějakou poznámku za nesplněný úkol. První hodinu jsem měli Dějepis. Zrovna probíráme Antický Řecko, což se mi moc líbí. Mám ráda Pravěk, Starověk a Středověk a to z jediného prostého důvodu, nejsou tam žádné střelné zbraně, ani žádná podobná verbeš.

Po škole jsem zašla za Sorou do nemocnice. Byla opravdu ráda, že jsem přišla.
"Ani nevíš jaká je tu nuda!" stěžovala si celkem nahlas. Možná chtěla, aby jí sestřičky slyšely.

"Víš o tom, že Joe pozval Hannah na rande."

"Hééj...fáákt??!!!" překvapeně vyskočila z postele.

"Jo....hele, myslím, že by ses měla vrátit do postele, nebo ti ještě mimo rušení nemocničního klidu vynadají za maření léčby."

"??.....mluv normálně jo?" koukala na mě jako na tvrdé Y , ale poslušně se vrátila do postele.

"Tak kdy tě pustěj?" zeptala jsem se po chvíli.

"Nevím, ale říkají, že se hojím dobře, tak asi příští týden....Já tu umřu nudou!" smutně koukala do země.

"Neboj, jestli chceš, tak tě zítra přijdu zase navštívit." navrhla jsem.

Bylo mi jasné, že bude souhlasit. Taky, že jo. Nadšeně vypískla.
"Děkuji Lili."

I když je Sora praštěná, drzá, hádavá a pěkně tvrdohlavá, mám jí o něco radši než Hannah. I přes svojí ukecanost je u Sory cizí tajemství absolutně v bezpečí, zatímco u Hannah jeden nikdy neví.
"Už budu muset jít, tak zítra, ahoj." zvedla jsem se k odchodu.

"Ahoj." trochu posmutněla.
Opravdu jí to nezávidím. Dva týdny zavřená mezi čtyřmi stěnami. To není nic pro mě.
Večer jsem usnula poměrně brzy. A tehdy se mi o něm poprvé zdálo....

Zase ten podivný les.....
Tentokrát byl večer......
Zvedla jsem se z navlhlé trávy a šla dál až ke konci lesa.....
Na konci lesa byla hluboká propast a daleko na západě se třpytila hladina moře, kde právě zapadlo slunce.......
Přišla jsem blíže k propasti a sedla si na zem......
Chtěla jsem si vychutnat ten pohled na slunce mizící hluboko v moři a zároveň jsem zachytávala jeho poslední paprsky.....
Ještě než slunce stačilo úplně zmizet jsem zahlédla, že o kus dál někdo leží. Byla tam o něco vyšší tráva, tak jsem neviděla, kdo to je.......
Došla jsem až k němu. Byl to kluk Měl jasně červené vlasy a nad levým okem měl nějaké znamení. Jenom jsem tam stála a pozorovala ho. Byl opravdu moc hezký......
Po chvíli otevřel oči. Nejkrásnější oči jaké jsem kdy viděla. Byly modro-zelené a bez panenky.....
Chvíli se na mě jenom koukal a pak sametovým hlasem pronesl: "Tohle je sen?"
"Myslím, že ano." odpověděla jsem na jeho otázku.
Rozhlédl se po okolí: "Je tma, měl bych už jít.", vstal a otočil se zpátky na mě: "Kdo jsi?"
"Jmenuji se Luchia." nevím proč, ale řekla jsem mu svou přezdívku. "A ty?"
"Gaara" odpověděl a potom zničeho nic zmizel.

KONEC 1. ČÁSTI
--Co je ten Gaara vlasně zač? A jak se to bude dál vyvýjet?

Hannah:


♥Yaoi Magazín♥

16. července 2009 v 16:07 | Luca-chan




zdroj: TADY